VÁNOCE

Vánoce jsou konečně tady. V předcházejících postních dnech jsme se na tuto událost připravovali. A teď je konečně tady. Slyšíme slova andělů: „Zvěstujeme vám velikou radost, která bude patřit všem lidem: Dnes se vám v Davidově městě narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Tato „veliká radost“ dnes naplňuje naše srdce.

Tato „veliká radost“ je však určena všem lidem. Tento fakt zaznívá ve zvěstování andělů a dává nám nelehkou otázku: „Dokážeš se s touto velikou radostí podělit? Snažíš se nakazit radostí lidi kolem sebe?“ Ano, naším úkolem je nakazit druhé lidi. Ale nikoliv nemocí, lhostejností, nářkem – ale radostí.

Jeden Američan pracoval určitý čas v Nigérii, ve vesničce, která měla velmi špatný přístup k dobré pitné vodě. Nejbližší pramen byl vzdálen několik kilometrů. Pokoušel se tento problém vyřešit.

Vypracoval projekt jednoduchého akvaduktu, který by přiváděl čerstvou vodu z pramene až do vesnice. Pro tento projekt získal nejen muže z vesnice, ale i představitele státu. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. Když odcházel, začala do vesnice proudit čerstvá voda.

Po několika měsících dostal od vesničanů děkovný dopis. Popsali mu, jaké dobrodiní jim přináší tento akvadukt a jak to změnilo jejich životy. Pozvali ho, aby se o tom přesvědčil sám. Za nějaký čas tam i přišel. Všude bylo vidět známky vyšší úrovně života díky vodě, které teď měli dostatek. Navštěvoval své přátele.

Vešel i do domu staré ženy a poprosil ji o pohár vody. K jeho velkému překvapení mu řekla, že v domě nemá žádnou pitnou vodu. „Jak to,“ divil se, „vždyť teď do dědiny teče čerstvá voda z pramene?“ „To ano,“ odpověděla mu stará a nemocná žena, „ale mně ji nemá kdo přinést.“

Ve vesnici, která měla dostatek pitné vody, byla žena, která se musela spokojit s kalnou a nezdravou vodou, protože čerstvou a pitnou vodu jí nikdo nepřinesl a sama to kvůli nemoci nedokázala. Kolem nás je mnoho lidí, kteří se sami nedokážou dostat k prameni „velké radosti“. 

Pro všechny lidi dobré vůle je určená „velká radost“ z narození Krista. A každý z nás se může stát pro tyto lidi „andělem betlémské noci“, který jim přináší radostnou zvěst. Vždyť v těchto dnech je tak mnoho setkání člověka s člověkem – návštěvy rodinných příslušníků, známých a přátel – a to všechno v atmosféře, kdy jsou lidská srdce obměkčená a otevřená.

V mnoha kostelech dnes hoří svíce zapálené betlémským světlem. A nejen kostely, ale i domácnosti. Je jich na tisíce… A přitom jen jeden plamínek betlémského světla překročil naše hranice. Stačil jeden plamínek, aby zapálil tisíce dalších.

Ať tedy „velká radost“ dnešního dne podobně nakazí všechny kolem nás. Je to dar, který můžeme darovat bez toho, že by nás to něco stálo. Je to dar, který dnes může změnit život mnohých.

Chtějme se nechat oslovit. Sám Bůh promlouvá, a to navíc svým Slovem, které se stalo člověkem a přebývá mezi námi. Snad bude milé v těchto dnech vědět, že kromě lidí, kteří nám svou lásku projevili dárkem nebo pohledem či dopisem, je tu ještě Někdo, jehož láska je nekonečná, a ukazuje se tak úžasným způsobem, že nás dnešní den volá.

My víme a známe dobře, že není slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší. Jsou slova vtipná, radostná, urážející, plná bolesti i tvrdá. Ale slovo, které se nás dnes dotýká, je Slovo věčné, Slovo plné lásky a dobroty. Tímto Slovem přišel sám Bůh proměnit tento nemocný svět. Přišel ho uzdravit.

Záleží opravdu jen na nás, zda se otevřeme a jeho Slovo přijmeme. Projevem tohoto otevření bude jistě i to, že si podržíme tu nádhernou atmosféru Vánoc i pro všední dny. 

Někdy stačí málo: pozdrav, úsměv, dobré slovo, trocha pochopení, mít pro druhé čas atd. Co je život, to se člověk dozví jen tehdy, když se dá do služeb jiným. Buďme tedy pozorní vůči jiným, a to zvlášť vůči těm, které máme kolem sebe. Potom prožijeme nejen radostné Vánoce, ale celý čas svého života. Požehnané Vánoce všem lidem dobré vůle!