Historie farnosti
Historie farnosti
HISTORIE FARNOSTI HLUČÍN
Kdy a kým byl kostel sv. Jana Křtitele v Hlučíně postaven, nám není známo. Patří však mezi nejstarší kostely v širokém okolí. Má gotické jádro, což dává najevo obvodové zdivo s opěrnými pilíři. První zprávu o tomto kostele máme z roku 1378. Tehdy opavská knížata Václav a Přemysl povolili bratrům Petrovi a Kunešovi z Varty, majitelům dvora při městě Hlučín, aby šest kop grošů darovali na postavení nového bočního oltáře „corporis Christi“. Listina byla napsána 16. srpna 1378.
Z další listiny se dovídáme první jméno hlučínského faráře. Je to listina z roku 1392 a farářem je Petr Meissner z Peterswaldu.
V roce 1508 dochází k přístavbě kostela, a to kaple svaté Anny. Touto přístavbou dostal půdorys kostela tvar kříže. Z toho vyplývá, že na protější straně musela být již dříve přistavěna kaple sv. Tří králů – dnes kaple sv. Andělů.
Mezi léty 1522 až 1533 dochází k další přístavbě, a to kaple sv. Michaela – dnes „Boží hrob“ a na protější straně kaple Panny Marie Egyptské – dnes boční vchod.
Z další zprávy se dozvídáme, že v roce 1597 se zřítila kostelní věž a pobořila část kostela, a to klenutí chrámové lodi a kapli sv. Tří králů. Usuzujeme z toho, že strop presbytáře a kaple sv. Anny zůstaly původní. V roce 1608 byla chrámová loď zaklenuta a ukončená celá oprava kostela.
Z další listiny se dozvídáme o velkém požáru ve městě, který postihl nově opravený kostel. O tomto požáru víme, že vypukl ve čtvrtek po Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) 1616. Žárem spadlo nové klenutí chrámové lodi a usmrtilo dva kněze. V roce 1618 o sv. Františku byl kostel znovu zaklenut válenou klenbou jednoduchého baroka a vnitřek kostela znovu obnoven.
V roce 1645, v období třicetileté války, zapálili kostel Švédové, ale shořely jen krovy. V roce 1649 udeřil blesk do kostelní věže, která byla teprve po požáru z roku 1645 dokončena, a poškodil ji. Od toho roku nevíme, jestli věž kostela existovala. Snad pouze existovala věžička nad střechou, neboť někde musely být umístěny zvony. V roce 1791 byla přistavěna u zadních dveří čtyřhranná věž, která je vysoká 46,7 metrů. V průčelí kostela bylo dříve velké klenuté okno.
Kostel má složitou stavební historii. Různými přístavbami se kostel měnil. Jeho obvodové zdivo s opěrnými pilíři nám dává najevo, že má gotické jádro tak jako presbytář, který má hvězdicovou žebrovou klenbu. V lunetách klenutí chrámové lodi jsou kulatá okna, která jsou symetrická s opěrnými pilíři z venkovní strany – to znamená, že jsou ze starší doby. Z vnitřní strany vidíme, že okna nejsou ve středu lunet. Tím se dává jasně najevo další úprava kostela v roce 1908, kdy byl kostel gotický upraven barokně.
Průčelí kostela a přistavěná věž je rovněž ve stylu jednoduchého baroka.
Tak stíhal tento kostel jeden osud za druhým. Proto si vyvolil zbožný lid za patrona a ochránce kostela a města sv. Vavřince. Svou sochu má na hlavním oltáři po pravé straně. Po levé straně je sv. Václav a nad nimi sv. Jiří. Hlavní oltář pochází z první poloviny 17. století, kazatelna je z roku 1748. Boční oltáře byly postaveny mezi léty 1667 až 1874. V kostele jsou dva velmi staré obrazy a pocházejí z 15. století. Obrazy bočních oltářů jsou malovány v letech 1780 až 1785 uznávanými malíři. Oltářní obrazy sv. Jana Křtitele, sv. Anny, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého pocházejí z konce 19. století a byly namalovány místním rodákem, slavným malířem, Janem Bochenkem. Růžencový oltář, sádrová reliéfní plastika, je z roku 1874 a byla vytvořena rovněž místním rodákem, slavným sochařem a řezbářem, Janem Jandou z Darkoviček. Křížová cesta byla namalována v roce 1902 malířem Müllerem z Mnichova.
Nejstarší známé varhany pocházely z roku 1648, které sloužily až do roku 1831. Dnešní varhany jsou z roku 2006. Jedná se o repliku nástroje ze 17. století. Jde o unikátní kopii včetně materiálu, ručního opracování, konstrukce a technologie. Jako vzor varhanní skříně byl zvolen nástroj kostela Premenenia Pána v Pezinku od neznámého stavitele z roku 1662 (možná z okruhu varhanářů Butz/Passau). Při realizaci varhanáři čerpali z umění řemesla doby po třicetileté válce. Všechny dřevěné části nástroje jsou ručně opracované (hoblované) včetně 8 metrů vysoké varhanní skříně. Spoje nejsou vesměs klíženy, ale pouze přesně sesazeny. Píšťaly, kování, řezby – vše je výsledkem ruční práce zkušených mistrů. Nástroj má dva manuály.
Uvnitř kostela je mnoho krypt, ve kterých jsou pohřbení majitelé hlučínského panství, faráři zdejší farnosti a někteří vážení obyvatelé města. Nejstarší renesanční náhrobní desky patří paní Markétě Zvolské a paní Kateřině z Fulštejna. Obě desky jsou psány ve staročeštině. Ostatní náhrobní desky jsou psány latinsky.
Vzácné zvony, které tento kostel měl, byly odebrány v období 1. a 2. světové války. Nové odlité zvony jsou z roku 1943, nejsou bronzové, ale mají dobrý zvuk a slouží dodnes.
Kostel tvoří charakteristickou dominantu města, kterou dotváří jeden hřbitovní kostel sv. Markéty. Oba patří mezi kulturní památky města.