VELIKONOČNÍ OBDOBÍ

Drazí bratři a sestry, „Kristus vstal z mrtvých, aleluja!“ Od chvíle, kdy ukřižovaný Ježíš vstal z mrtvých, nemá už poslední slovo smrt, nýbrž život! A to je naše jistota.

Posledním slovem tak není hrob a smrt, ale život! Proto můžeme často opakovat: „Kristus vstal z mrtvých.“ V Něm byl totiž hrob poražen a zrozen život.

Nebojte se! 
Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, 
z něhož by člověk mohl a musel mít strach. 
(Jan Pavel II.)

Přemýšlejme o zrnku či semínku, jež padlo do země. Zůstane-li uzavřeno v sobě, nestane se nic, ale pokud pukne a otevře se, vydá život, vzklíčí, vyroste rostlina, která vydá plod. Ježíš přinesl na tento svět novou naději na způsob semínka.

Stal se maličkým jako pšeničné zrno, opustil svoji nebeskou slávu, aby přišel mezi nás, „padl do země“. To však nestačilo.

Aby přinesl plody, prožil Ježíš lásku až do dna, nechal se zlomit smrtí jako puká semínko v zemi. Právě tam, v krajním bodě svého ponížení, který je také tím nejvznešenějším bodem lásky, vzklíčila naděje.

Naděje se tedy rodí z kříže. Pohleď na kříž, pohleď na Ukřižovaného Krista a dostane se ti odtamtud naděje, která už nezmizí a potrvá až do života věčného.

A tato naděje vzklíčila právě silou lásky, protože láska, která „všemu věří, všecko vydrží“ (1 Kor 13,7), láska, která je životem Boha, obnovuje všechno, čeho se dotkne. Ježíš proměnil náš hřích v odpuštění tím, že jej vzal na sebe.

 

Ježíši, s Tebou není nic ztraceno,
Ty jsi má naděje

Drazí bratři a sestry, Ježíš umírá jako pšeničné zrno a dává nám život. On je semenem naší naděje. Rozjímejme o Ukřižovaném, o zdroji naděje. Doufat s Ježíšem znamená učit se vidět již nyní rostlinu v semínku, život v kříži a ve smrti.

„Ježíši, s Tebou není nic ztraceno.
S Tebou mohu vždycky doufat.
Ty jsi má naděje.“