VÁNOCE

„Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh… Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život.“

Život, kterým tak bohatě rozkvetla a zbohatla naše planeta. Život, kterým se na této planetě tak záhadnými cestami rozvíjí myšlení člověka. Ten život byl v něm od počátku, do tohoto života se nyní narodil. Všechno toto, tak božsky a vesmírně tajemné a veliké, se jednoduše a prostě stalo – v obyčejném chlévě.

Nastává nový věk, kdy se v něm bude všechno sjednocovat láskou. Tajemství Boha, tajemství jeho stvoření, tajemství člověka. Tajemství Boha, který kvůli tomuto sjednocení odmítl trvat na své rovnosti s Bohem a vzal na sebe podobu služebníka. Dítě se nám narodilo…Syn je nám dán. 

 

„Zvěstujeme vám velikou radost, která bude patřit všem lidem: Dnes se vám v Davidově městě narodil Spasitel, Kristus Pán.“

Slyšíme slova andělů a tato „veliká radost“ dnes naplňuje naše srdce. Uvědomujeme si však, že i když celá společnost žije těmito vánočnými svátky, přesto se ne každý účastní této „velké radosti“ Vánoc. Možná, že dnešní člověk je uchvácený atmosférou těchto dní, možná v nich objevuje jakési nostalgické pohnutí, ale nakonec člověk prochází tímto obdobím podobně jako jinými dny v roce, kdy se objevuje něco výjimečného – ale ne jako esence života, spíše chvilka rozptýlení, která se dotýká povrchu, ale nezasahuje nitro člověka.

Dnešní „veliká radost“ je však určena všem lidem. Tento fakt zaznívá ve zvěstování andělů a dává nám nelehkou otázku: „Dokážeš se s touto velikou radostí podělit? Snažíš se nakazit radostí lidi kolem sebe?“ Ano, naším úkolem je nakazit druhé lidi. Ale nikoliv nemocí, lhostejností, nářkem – ale radostí.

Jeden Američan pracoval určitý čas v Nigérii, ve vesničce, která měla velmi špatný přístup k dobré pitné vodě. Nejbližší pramen byl vzdálen několik kilometrů. Pokoušel se tento problém vyřešit. Vypracoval projekt jednoduchého akvaduktu, který by přiváděl čerstvou vodu z pramene až do vesnice. Pro tento projekt získal nejen muže z vesnice, ale i představitele státu. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. Když odcházel, začala do vesnice proudit čerstvá voda.

Po několika měsících dostal od vesničanů děkovný dopis. Popsali mu, jaké dobrodiní jim přináší tento akvadukt a jak to změnilo jejich životy. Pozvali ho, aby se o tom přesvědčil sám. Za nějaký čas tam i přišel. Všude bylo vidět známky vyšší úrovně života díky vodě, které teď měli dostatek. Navštěvoval své přátele. Vešel i do domu staré ženy a poprosil ji o pohár vody.

K jeho velkému překvapení mu řekla, že v domě nemá žádnou pitnou vodu. „Jak to,“ divil se, „vždyť teď do dědiny teče čerstvá voda z pramene?“ „To ano,“ odpověděla mu stará a nemocná žena, „ale mně ji nemá kdo přinést.“Ve vesnici, která měla dostatek pitné vody, byla žena, která se musela spokojit s kalnou a nezdravou vodou, protože čerstvou a pitnou vodu jí nikdo nepřinesl a sama to kvůli nemoci nedokázala.

Kolem nás je mnoho lidí, kteří se sami nedokážou dostat k prameni „velké radosti“. Jedni jsou spoutáni dlouholetými nesprávnými návyky, které jim brání vnímat nadpřirozené skutečnosti života. Jiní se zase nechali svést nesprávnými ideologiemi, které jim namluvily, že ani nemohou nic očekávat. Další jsou zase obětmi nesprávné výchovy a náboženské lhostejnosti rodičů. Jiní se stali obětí dnešního konzumního stylu života.

Chtějme se nechat oslovit. Sám Bůh promlouvá, a to navíc svým Slovem, které se stalo člověkem a přebývá mezi námi. Snad bude milé v těchto dnech vědět, že kromě lidí, kteří nám svou lásku projevili dárkem nebo pohledem či dopisem, je tu ještě Někdo, jehož láska je nekonečná, a ukazuje se tak úžasným způsobem, že nás dnešní den volá.

My víme a známe dobře, že není slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší. Jsou slova vtipná, radostná, urážející, plná bolesti i tvrdá. Ale slovo, které se nás dnes dotýká, je Slovo věčné, Slovo plné lásky a dobroty. Tímto Slovem přišel sám Bůh proměnit tento nemocný svět. Přišel ho uzdravit.Záleží opravdu jen na nás, zda se otevřeme a jeho Slovo přijmeme. Projevem tohoto otevření bude jistě i to, že si podržíme tu nádhernou atmosféru Vánoc i pro všední dny. Nepůjde při tom jen o poetičnost, naladěnost koledami, ale o připravenost prokazovat druhým lásku.

 

Oznamuju vám velikou radost: „Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán!“

Přišel ten, který byl dlouhé roky očekáván jako Zachránce a Spasitel svého lidu. Uprostřed noci přišlo jasné světlo. Uprostřed tmy hříchu zazářilo světlo, které nikdy nezhasne, které svítí do skonání času. Přišel, aby nám znovu daroval to, co jsme ztratili vlastní vinou. Byl dlouho očekáván, obzvláště vyvoleným národem, Izraelity.

Mnozí doufali, že je vysvobodí od nadvlády Římanů, jiní doufali, že je uzdraví z nemocí. Čekali také Vykupitele z duchovního otroctví, i když si to úplně nedokázali představit. A Mesiáš přichází, uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, ustanovuje duchovní království a vysvobozuje z hříchu a smrti. Překonává všechna očekávání. Miluje lidi i přes jejich hříšnost. Člověk by těžko dokázal něco podobného.

Vždyť víme, že láska k nepřátelům je vlastní jenom křesťanům – naučil nás ji sám Bůh, Ježíš Kristus. Miloval nás, i když jsme se vlastní vinou dostali do pozice nepřítele. Zaplatil cenu za hřích a otevřel nám cestu k Bohu. Nabízí nám víc než povrchní politické a tělesné změny, nabízí nám nové srdce a nového ducha, nabízí nám svou lásku, kterou máme možnost přijmout a následovat. Sv. Bernard to vyjádřil úplně jednoduše: „Mírou Boží lásky je milovat bez míry.“

Oslavujeme narození Krále králů. S ním oslavujeme i narození nás samotných, narození druhé šance, podání pomocné ruky. Dnešní den bychom mohli nazvat velkým svátkem lásky. To, co se stalo, se nedá vysvětlit rozumem. Je to něco, co se dá pochopit jedině srdcem. Musíme to přijmout srdcem, abychom to mohli předávat dále. A to je také poselství Vánoc. Přijmout a předat Boží lásku. Je to potřeba víc než kdykoliv předtím.

Dnešní lidé doslova hladoví po lásce. Hledají, ale často jdou špatným směrem. My jsme pozváni k lásce, která něco stojí, ale přináší odpuštění, přináší pokoj, život – a to život ne ledajaký, život věčný. Kéž se nám daří tuto lásku v podobě Dítěte Ježíše nalézat v každém člověku a v každém okamžiku našeho života. 

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

„Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán!“