SVATÝ TÝDEN

Svatý týden tvoří vrchol církevního roku. Připomínáme si v něm události, ze kterých vyplývá smysl a cíl veškerých lidských dějin – Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.

KVĚTNÁ NEDĚLE

Vzpomínáme na den, kdy Ježíš slavným způsobem vjel do Jeruzaléma a zveřejnil tak svoje mesiášské poslání. Velké množství lidí mu vyšlo naproti, mávalo ratolestmi a volali: „Hosana, sláva, Synu Davidovu!…“

Tak také křesťané vycházejí naproti Kristu se svěcenými ratolestmi. Vyjadřují tak ochotu zemřít tomu, co není Boží, aby to, co Boží je, v nás zvítězilo.

ZELENÝ ČTVRTEK

V tento den si připomínáme den ustanovení Nejsvětější svátosti a ustanovení kněžství. V liturgii se objevuje obřad mytí nohou. Je to vnější vyjádření rozhodnutí napodobovat Kristovu pokoru a ducha služebné lásky bez ohraničení.

VELKÝ PÁTEK

Těžko lze lidskými slovy vyjádřit jeho otřesnost: Smrt Božího Syna, způsobená lidmi, ale i jeho útěšnost: naše vykoupení. Nepatrným projevem naší účasti na Kristově utrpení je náš dnešní půst.

Na začátku obřadů padá kněz před oltářem na tvář, aby tak vyjádřil náš zármutek nad Kristovým utrpením, ale i naši ochotu nést životní kříže a tak Ježíše následovat. 

BÍLÁ SOBOTA

Ztracené naděje. Mrtvé tělo leží pohřbeno s mnohými (falešnými) očekáváními. Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den zmatku a ticha.

Ježíšovi učedníci byli v tento den konfrontováni s tvrdou realitou Ježíšovy smrti. Byli plni nejistoty a jistě i zoufalství, protože prožili těžkou deziluzi a nevěděli, co si dál počít. Na Bílou sobotu se nekonají žádné bohoslužby.

VELKÁ NOC, VELIKONOČNÍ VIGILIE

Liturgie začíná svěcením ohně a svíce, které jsou symbolem zmrtvýchvstalého Krista, vítěze nad smrtí a nad temnotami zla. Křesťan, který je včleněn do Krista – světla, se ovšem stává také celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní.

Při liturgii slova rozjímáme o velikých a obdivuhodných činech, které Bůh vykonal od počátku světa, aby připravil a uskutečnil naši záchranu – spásu. Při liturgii křtu obnovujeme svůj křest, při kterém jsme se sjednotili s Kristem, vstali jsme do nového života a se svící – světlem v ruce si uvědomujeme poslání, které z toho plyne.

Při eucharistické liturgii tvoříme rodinu dětí Božích kolem jednoho stolu. Abychom se mohli rozvíjet, růst, potřebujeme výživu. Jsou jimi Tělo a krev velikonočního Beránka – Krista. Eucharistie je nám pokrmem na cestě až k branám věčnosti, k branám našeho Domova.

SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

Děj nedělního rána Zmrtvýchvstání Páně nám přibližuje nejlépe evangelium dnešní slavnosti:

„Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: ,Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.´

Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna.

Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“ (Jan 20,1-9)

K ZAMYŠLENÍ:

Poslední Velikonoce Jana Pavla II.

Náhrdelník

Paškál

Potřebujeme vykoupení