SVATÍ MĚSÍCE

Ú N O R

SV. JINDŘICH MORSE, 1. února

Sv. Jindřich Morse

připomínka, kněz, mučedník

Patron: Anglie

Narodil se v protestantské rodině, v hrabství Norfolk ve východní Anglii r. 1595. Když se stal studentem práv, došel vlastním úsilím k přesvědčení o pravosti katolické církve a v 19 letech přešel do katolické církve. 

Roku 1618 se vrátil do Anglie z Francie, ale pro odmítnutí protikatolicky zaměřené přísahy věrnosti byl vypovězen. V prosinci jej pak přijali v Římě mezi anglické studenty teologie s krycím jménem Cuthbert Claxton.

Po vysvěcení v červnu 1624 odejel do Anglie, aby tam vykonával kněžskou službu v kostele sv. Antona v Heatone. Po roce působení byl uvězněn v městě Newcastle. Později byl přemístěn do zámeckého vězení v Yorku. Tam pod vedením bratra spoluvězně prožil řeholní noviciát a složil sliby jezuitského řádu.

V roce 1627 byl propuštěn a zároveň vypovězen ze země. Odešel do Vlámska, kde ve Wattene pokračoval v řeholní formaci a působil mezi anglickými vojáky zařazenými tam do španělské armády.

Po šesti letech se tajně vrátil do Anglie a jako Cuthbert Claxton působil v Londýně. V době morové epidemie, která začala r. 1636, poskytoval hmotnou i duchovní pomoc více jak 400 katolickým i protestantským rodinám. 

Znovu byl vězněn v Gatehouse, v Newgate a jako zahraniční katolický kněz souzen za údajné odvádění anglických poddaných od věrnosti králi. Královna Marie Henrieta však věděla o jeho hrdinské obětavosti v době epidemie, a proto rozhodla o jeho propuštění.

Brzy byl znovu uvězněn a přepraven do Londýna k soudu, který ho 30. 1. 1645 odsoudil k smrti. O dva dny později byl popraven v Tyburn. V roce 1929 byl blahořečen Piem XI. A r. 1970 kanonizován Pavlem VI.

MODLITBA

Bože, ukázal jsi nám zářný příklad horlivosti a statečnosti svatého Jindřicha Morse, který vyznal víru až k prolití krve. Jeho památku si dnes připomínáme a prosíme Tě, pomáhej nám žít podle vzoru jeho ctností skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. JANA DE LESTONNAC, 2. února

Sv. Jana de Lestonac

připomínka, zakladatelka řádu

Narodila se v Bordeaux ve vznešené francouzské rodině roku 1556. Otec byl katolík, matka kalvínka. V 17 letech se na otcovo přání vdala za markýze Gastona de Montferrat, s nímž měla čtyři děti. Po 24 letech společného života r. 1597 ovdověla.

Dvě její dcery vstoupily do řádu annunciátek. Založila sama nový řád, podobný jezuitskému, jehož cílem však byla výchova dívek. Sepsala pravidla a řádu dala název: „Dcery naší milé Paní.“

Řád se připojil k benediktinskému kmeni a někde mu říkali „Mariina společnost“. V krátké době, r. 1607, obdržel řád papežské schválení. V květnu 1949 byla Piem XII. svatořečena. 

SV. BLAŽEJ, 3. února

Sv. Blažej, patron lékařů

nezávazná památka, biskup a mučedník

Patron: lékařů a hudebníků, krejčích, koželuhů, obchodníků s vlnou, obuvníků, pekařů, zedníků

Atributy: biskup, hřeben, chlapec, prase, svíce, vlk

Staré životopisy uvádí, že před povýšením na biskupa v Sebastě se Blažej zabýval lékařským studiem a vzorně vykonával lékařskou praxi. V době Liciniova pronásledování se uchýlil do horské jeskyně, aby potají pokračoval ve své činnosti.

Dle legendy zachránil chudé vdově selátko, ohrožované vlkem. Za to prý vdova Blažejovi později nosila svíce. Ve své skrýši byl objeven lovci, kteří ho přivedli do městského vězení. V žaláři se věnoval modlitbám a mnohým poskytl duchovní povzbuzení.

Dle poněkud odlišných legend buď v žaláři nebo až cestou na popraviště pomohl promodralému chlapci, který se dusil zapíchnutou rybí kostí v krku. Modlitba biskupa a jeho ruce chlapce zachránily.

Legendy měly vliv i na vznik liturgického obřadu udělování svátostiny „svatoblažejské požehnání“ se dvěma zkříženými svícemi a modlitbou „Na přímluvu svatého Blažeje…“  Blažej byl mučen, jelikož nechtěl obětovat pohanským bohům. Na strom zavěšené tělo mu rozdrásali železnými hřebeny a odsoudili ho k popravě stětím.

MODLITBA

Bože, dovoláváme se přímluvy svatého biskupa a mučedníka Blažeje, chraň naše zdraví duše i těla a pomáhej nám zříkat se překážek na cestě k Tobě. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána, Amen.

SV. JANA Z VALOIS, 4. února

Sv. Jana z Valois

připomínka, královna a zakladatelka řádu 

Atributy: almužna, důtky, hermelín, korunka, řeholní oděv s černým závojem

Narodila se roku 1464 jako dcera francouzského krále Ludvíka XI. a Charlotty Savojské. Pro její tělesnou vadu ji otec neměl rád. Byla hrbatá, měla neštovice a do tělesné krásy jí hodně chybělo. Přesto ji otec provdal již ve 12ti letech za 14ti letého bratrance a vévodu Ludvíka Orleánského.

Pomáhala mu snášet příkoří, když se její bratr Karel dostal na trůn a věznil Ludvíka. Karel ale zemřel a Ludvík usedl na trůn s pořadovým číslem XII.

Po svém boku chtěl mít místo Jany Annu Bretaňskou a vdovu po Karlovi. Požádal proto o zrušení manželství s odůvodněním příbuzenství i domnělé neplodnosti Jany a papež Alexandr VI. vyhověl.

Od té doby žila Jana na svém zámku v Bourges, vynikala pokorou a dobročinností. Svému muži odpustila a toužila po řeholním životě. Založila řád anunciátek (Zvěstování Panny Marie) a sepsala pro něj řeholi. S modlitbami bylo úkolem i smiřování nepřátel. V květnu 1950 byla Papežem Piem XII. kanonizována.

MODLITBA

Bože, Tys dal své služebnici sv. Janě z Valois správné poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. AGÁTA, 5. února

Sv. Agáta

památka, panna a mučednice

Patronka: horníků, kojných, pastýřek, tkalců a zlatníků; vzývána i proti rakovině prsu.

Atributy: hranice, kleště, mísa, ňadra, nůžky, pochodeň , roh, uhlí

Sv. Agáta patří mezi světice s nejrozšířenější úctou už v nejstarších dobách. Nejstarší historické údaje jsou až z 5. století, většinou se jedná jen o legendární vyprávění.

Celý život svaté Agáty se odehrával na Sicílii, v městě Katánii. Pocházela z bohaté křesťanské rodiny a vynikala duševními schopnostmi i krásou těla. Zamilovala se do Krista a odmítala všechny nápadníky. 

Jeden z odmítnutých nápadníků se pomstil tím, že ji udal jako mimořádnou křesťanku. V Katanii toho času se asi zdržoval náměstek císaře Quintianus, který zatoužil získat Agátu pro sebe. Neoblomnou Agátu se rozhodl dát na převýchovu do nevěstince.

Její touhu po Kristu však nezdolali. Quintianus se rozzlobil a když nic nepomáhalo, dal ji mučit. Bičovali ji, natahovali na skřipec, píchali do ní a pálili ji. Quintianus dal také příkaz odstranit její prsa.

Dle legendy ji bez jakéhokoliv ošetření strčili do vězeňské kobky a tam se jí zjevil svatý Petr a uzdravil ji. Pak ji podrobili novým mukám na střepech a žhavém uhlí, ona však zůstala Kristu věrná a plná lásky až do posledního dechu.

Křesťané z velké úcty pohřbili Agátu v novém hrobě a, dle legendy, při prvním výročí její smrti nastal výbuch sopky Etny a hrozilo zničení Katánie. Obyvatelé s prosbou k Agátě nesli z jejího hrobu plachtu proti lávě a ta se zastavila.

MODLITBA

Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: tys posiloval svatou Agátu, aby statečně snášela všechno mučení; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. DOROTA A TEOFIL, 6. února

Sv. Dorota

připomínka, mučedníci

Patroni: horníků, květinářek, nevěst, novomanželů, nastávajících maminek

Atributy: anděl, dítě, hranice, jablka, chlapec, koš, květy ovoce, palma, růže, věnec

Pocházela z kappadockého města Césareje v Malé Asii. V rodině byla křesťansky vychována a zaslíbila se Kristu. Odmítla proto ženicha, který se o ni ucházel.

Zakrátko byla předvolána před Sapricia, který po ní vyžadoval, aby vzdala úctu uznávaným božstvům a zapřela Krista. Legenda vypráví, že když nepomohla slova, nařídil její mučení na skřipci.

Pak si vzpomněl na dvě sestry, které se zřekly víry a požádal je, aby za odměnu přiměly Dorotu k odpadu. Výsledek však byl opačný. Dorota jim prý v pláči připomněla Krista, který za ně zemřel a jeho velké milosrdenství, načež se obě sestry obrátily a veřejně odvolaly dřívější zapření. Stálo je to pozemský život a Dorotu mučení na skřipci. Netajila se radostí a s úsměvem přijala své odsouzení ke stětí.

Cestou na popravu potkala se s mladým úředníkem Teofilem, který zaslechl, že se těší do nebeské zahrady a špásovně si prý řekl o poslání květů a ovoce. A Dorota mu je přislíbila.

Legenda dále uvádí, že těsně před popravou jí nebeský hošík podával tři růže a tři jablka se slovy, že jí je nebeský snoubenec posílá. Ona mu přikázala, aby je donesl Teofilovi, jemuž je z nebeské zahrady slíbila. Teofil, který se před chvíli svému žertu ještě smál, když spatřil dar, předávaný uprostřed zimy, obrátil se, přijal víru a vyznal ji. Ještě téhož dne byl proto rovněž sťat.

MODLITBA

Bože, pomáhej nám následovat příklad svaté Doroty, kterou jsi povolal, aby ukazovala cestu ke spáse i za cenu svého života; dej nám zvítězit nad každým pokušením a statečně snášet útrapy své životní cesty. Prosíme o to, skrze Krista, našeho Pána. Amen.

SV. RICHARD, 7. února

Sv. Richard, král

připomínka, král poutník

Pocházel z anglického královského rodu a jeho manželkou se stala Vanna, příbuzná sv. Bonifáce. Podle tradice byl králem Anglosasů a vše, co měl, využíval k šíření Božího království.

Je příkladem výborného vychovatele, všechny jeho dětí dosáhly svatosti. Syn Vilibald působil požehnaně jako biskup v Eichstättu, Wunibald jako opat v Heidenheimu a Valburga byla mezi prvními řeholnicemi, které působily mezi dívkami v době sv. Bonifáce a stala se abatyší.

Richard s vděčností k Bohu se v roce 720 vypravil i se svými syny na pouť do Říma, odkud chtěli putovat i do Svaté země. Na pouti onemocněl a zemřel v městě Lucce.