SVATÍ MĚSÍCE

D U B E N 

SV. MARIE EGYPTSKÁ, 1. dubna

Sv. Marie Egyptská

připomínka, poustevnice

Patronka: kajícnic, zkroušených hříšnic, vzývána při horečce

Atributychleby, mouřenínka, vlasy

Narodila se v Egyptě asi kolem roku 345 a vyrostla v krásnou dívku. Legendy vyprávějí, že již ve 12ti letech utekla z domova do Alexandrie. Zneužívala svého půvabu a začala žít hříšným životem. Velmi brzy se z ní stala kurtizána. Po sedmnácti letech šla za námořníky na loď, která nabírala poutníky do Jeruzaléma na svátek Povýšení svatého kříže.

Napadlo ji prohlédnout si ta posvátná místa, když viděla, jak všichni odcházejí brzy ráno do chrámu. Šla s nimi na nádvoří před chrámem a když s ostatními chtěla vstoupit dovnitř svatyně, tajemná síla ji tlačila proti vstupujícímu davu. Opakovaně se pokoušela vejít. Třikrát marně, pak unavená klesla v koutě nádvoří.

Když se vzpamatovala, začala uvažovat, co jí brání vstoupit. A tu se jejího srdce dotkla Boží milost a ona poznala, že je to velikost jejích hříchů. Hlas svědomí ji informoval, že není hodna přiblížit se k dřevu svatého kříže, na němž zemřel Spasitel světa. Uvědomila si celou hrůzu stavu své duše a hořce se rozplakala. Poprvé litovala svých hříchů a zatoužila po očistě od nich. Nad sebou si všimla obrazu Panny Marie, kterou požádala o pomoc se svým obrácením. 

Po vzbuzené lítosti a prosbě k Matce Boží znovu zkusila vstoupit a již žádné zábrany nepocítila. Po pobožnosti při vyjití z chrámu vnímalo její srdce výzvu: „Jdi za Jordán a dojdeš pokoje!“ znovu se svěřila ochraně Matky Boží, koupila si prý tři chleby a vydala se na cestu.

Sv. Marie Egyptská

Navečer došla do chrámu Jana Křtitele u Jordánu, strávila noc v lítosti nad svými hříchy, pak přijala svátost smíření a eucharistii a takto posilněna odešla za Jordán do pouště. Tam prý žila 47 let, živíce se rostlinnou stravou. Po celou dobu žila jen v modlitbách a v lítosti nad dřívějším životem.

Na počátku postní doby možná roku 420, otec Zosima odešel do pouště, jak bylo zvykem, setrvávat v ní přes postní dobu a po dvaceti dnech se prý setkal s kajícnicí, které chyběl oděv a zdáli jej požádala o část jeho oděvu. Pak teprve spolu více rozmlouvali. Marie mu svěřila svůj životní příběh s tím, že ho smí říci dál až po její smrti. Vyzpovídala se a poprosila ho, aby jí na Zelený čtvrtek přinesl svátost oltářní, což potom učinil. Také se dohodli, že po roce zase na Zelený čtvrtek přijde.

Po roce ji však Zosima již nalezl mrtvou a v písku napsanou prosbu, aby byla pohřbena. V legendárním vyprávění je uvedeno, že pro ni hrob vyhrabal lev. Proto i ten se někdy objevuje na jejím obraze.

MODLITBA

Bože, Tys povolal svatou Marii Egyptskou k obrácení a k životě na poušti, aby Ti tam sloužila postem a modlitbou; na její přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. FRANTIŠEK Z PAOLY, 2. dubna

Sv. František z Paoly

nezávazná památka, poustevník, zakladatel řádu paulánů

Patron: poustevníků a italských námořníků, vzýván na ochranu před morem; při manželské neplodnosti

Atributy: řádový hábit s kapucí, nápis Charitas

Narodil se asi 27.3.1416 v Paole u Neapole v jižní Itálii, v kraji Kalábrii. Dlouho bezdětní rodiče si jej vyprosili na přímluvu sv. Františka z Assisi a dali mu jeho jméno.

Dle příslibu z doby, kdy mu pro onemocnění hrozila slepota, byl již ve 12-13ti letech dán do františkánského kláštera v San Maroco. Tam pomáhal v kuchyni a vykonával další různé práce. Asi po roce byl s rodiči na pouti v Římě, v Assisi, Spoletě a Monte Cassině.

Po návratu se rozhodl pro asketický život poustevníka. Zprvu poustevničil blízko rodiště ve skalách pod Paolou a pak, aby nebyl rušen návštěvami, v roklinatém mořském břehu, kde si vyhloubil jeskyni. Asi po šesti letech asketick

ého života, při němž se bičoval, jedl byliny a věnoval se rozjímání, vytvořil kolem sebe poustevnickou družinu.

Řeholí jim byla práce, noční bdění, modlitba a půst. Heslem rodícího se řádu byly tři ctnosti: Láska, pokora a kajícnost. Původně se scházeli v malé svatyňce, kterou si zbudovali a kam docházel z blízké osady kněz sloužit mši svatou. S přibývajícím počtem poustevníků bylo potřebné vystavět kostel s klášterem.

V roce 1454 vznikl první klášter v Cosenze. Původní název „poustevníci sv. Františka z Assisi“ se změnil na řád „nejmenších bratří“, minimů nebo též paulánů. František chodil v žíněném oděvu a stále bos, málo spal, přitom lehal jen na zemi nebo na prkně.

Sv. František z Paoly

Jeho půst byl takový, že jedl jen jednou denně, navečer kousek chleba, někdy trochu zeleniny a zapil vodou. Stejný styl života vyžadoval i od svých duchovních bratrů, krom masa nesměli jíst ani mléčné výrobky a vejce.

Chtěli tak odčiňovat hříšné chování druhých, vyvažovat jejich hříšnost. Konali nejrůznější asketické skutky z lásky jako smír za celý svět. Nejdůležitějším Františkovým heslem byla Láska, bez ní by i kajícnost ztratila svůj smysl.

František konal také misijní cesty, na nichž zakládal kláštery, které svým kajícím životem měly být příkladem svému okolí. Těšil zarmoucené, učil nevědomé, radil chybujícím a hříšníky přiváděl na cestu pokání. Řeholi schválil r. 1474 papež Sixtus IV. a r. 1506 ji potvrdil Julius II.

Kláštery Františeka z Paoly se brzy šířily po Francii i ve Španělsku. Tam aragonský král Ferdinand se u města Malagu snažil vyhnat Maury. Chtěje už odtud sám odejít, obdržel od Františka vzkaz, aby neodcházel, načež se Maurové 18.8. 1487 vzdali. Ferdinand vítězství přičetl modlitbám Františka a zbudoval mu tam klášter.

Časem se ve Španělsku vytvořilo sedm řádových provincií. Na žádost Maxmiliána I. poslal František své řeholníky i do nového kláštera u města Völkrabrucku a na přelomu století byly paulánské kláštery už i v Čechách u Krumlova v Kuglvajtu a další pak u Nové Bystřice.

Po přípravě na svou smrt, kterou si František předpověděl, zemřel na Velký pátek, položen na ležící dřevo kříže, za zpěvu pašijí a slov „Dokonáno jest.“

MODLITBA

Bože, tys vedl svatého Františka cestou pokory a odříkání k slávě Tvých svatých; veď i nás ať také patříme mezi ty, kdo mají pokorné srdce, aby se na nás naplnila Tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. RICHARD, 3. dubna

About St Richard | St Richard Church - Barnesville, PApřipomínka, biskup

Atributy: biskupský oděv, kalich u nohou, oráč

Narodil se v roce 1197 ve Wichu, poblíž Worcesteru, v Anglii. Jeho otec byl zchudlý zeman. Měl staršího bratra, jemuž po smrti rodičů připadl zadlužený a zanedbaný statek. Richard bratru, který prožil zajetí, nezištně pomáhal, zejména když viděl, že se mu nedostává sil ani zdraví.

Hospodářství pozvedl a zasloužil se o splacení dluhů. Bratr pak nechal Richardovi celé hospodářství připsat. Na přání příbuzných se měl Richard ještě oženit s vybranou bohatou nevěstou. Jeho bratra přepadla ale závist a když to Richard zjistil, bez rozhořčení roztrhl právní doklady, vrátil mu majetek a nabídl i nevěstu.

Osvobozen od všeho odešel studovat do Oxfordu. Touha po dalším vyšším vzdělání ho zavedla do Paříže, kde žil s dalšími dvěma chudými studenty často o chlebu a vodě. Dohromady měli jen jeden kabát, který nosili střídavě. Aby měli z čeho žít, začal Richard se soukromým vyučováním. Později rád vzpomínal na velmi šťastný pobyt v Paříži. Po dokončení filosofického studia odtud odešel do Bononie ve Vlaších, kde studoval církevní právo. Po sedmi letech zastupoval nemocného profesora a získal si všeobecnou přízeň.

Richard však odešel do Oxfordu, kde se stal na vysokých školách kancléřem a rozhodl se pro duchovní dráhu. Od canterburyského arcibiskupa Edmunda po určitém zdráhání přijal místo arcibiskupského kancléře. Byl tichý, pokorný, dobrotivý a zbožný. Dokončil teologii a přijal kněžské svěcení. Pak se vrátil do vlasti, aby byl farářem jedné venkovské osady. Brzy se stal biskupem, jeho volbu však provázely těžkosti ze strany panovníka.

Richard navštěvoval chudé, nemocné a učil je trpělivosti a důvěře v Boha. Navrácený biskupský majetek využíval ve prospěch nejpotřebnějších a vedle chudobince založil i vzdělávací a výchovný ústav. Svou diecézi velmi pozdvihl. Sám žil chudě a měl velký vliv na duchovenstvo i na lid. Byl důsledný a bylo-li třeba i přísný. Ke konci života také vystupoval jako horlivý hlasatel křížové výpravy na osvobození svaté země. Horlivý až do konce, ve výkonu svého povolání zemřel v Doveru.

MODLITBA

Bože, Tys naplnil svatého Richarda svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. ISIDOR, 4. dubna

nezávazná památka, biskup a učitel církve

Patron: internetu a uživatelů počítačů

Atributy: biskup s knihou, event. s pérem, jezdec na koni

Narodil se kolem r. 560 u Sevilly ve významné rodině, která dala církvi několik svatých. Byli to jeho dva starší bratři, Leandr a Fulgentius i sestra Florentina. V dětství mu zemřeli oba rodiče a starost o rodinu i o Isidorovu výchovu převzal Leandr, který byl o 20 let starší.

O Isidorově mládí se traduje, že byl netrpělivý a nestálý, až jednoho dne při svém záškoláctví přišel ke studni s kamenným roubením. Přisedl a bezděčně si všiml hlubokých zářezů na hřídeli a četných jamek na roubení.

Když po chvíli přišla pro vodu žena, zeptal se jí, jak vznikly ty zářezy v tvrdém dřevě a jamky v kamenu. Dozvěděl se od ní, co všechno dovede vytrvalost! Kapky dopadající na jediné místo na tvrdém  kameni vyhloubí jamku a dřevo se vydře každodenním navíjením provazu. Isidor si uvědomil, že i on by mohl dosáhnout vzdělání a moudrosti, bude-li s Boží pomoci vytrvale studovat. Od té chvíle pod vedením bratra rychle získával vědění až dosáhl i toho, že se stal učitelem celého středověku.

Naučil se latinsky, řecky i hebrejsky. Osvojil si výmluvnost, která je i dnes v jeho spisech obdivuhodná. Zdokonaloval nejen své myšlení, ale i srdce křesťanskými ctnostmi. Po studiích byl vysvěcen na kněze, utvrzoval španělské katolíky ve víře a zaměřoval se na obrácení ariánců. Po smrti svého bratra byl zvolen biskupem Isidor. Papež Řehoř Veliký mu poslal arcibiskupské odznaky.

Isidorovi velmi ležela na srdci asketická i všeobecně odborná výchova kněží a dodržování církevní disciplíny. S tím zaměřením vystupoval i na mnohých provinciálních i národních synodách v Seville a Toledu. Počínal si velmi moudře a napsal i mnoho spisů. 

Největší Isidorovo dílo je 20ti svazková encyklopedie zvaná Etymologiarum libri XX seu Origines (Počátky). Jedná se o ucelený sborník informací z rozmanitých oblastí života a vědy podobný dnešním databázím. Španělští informatici z Observační služby internetu v Barceloně, inspirováni údaji a doporučeními Papežské rady pro sdělovací prostředky, uznali pro toto dílo sv. Isidora za patrona internetu a uživatelů počítačů.

Patronát potvrdil během jedné pouti do Španělska také papež Jan Pavel II. A kult sv. Isidora jako patrona internetu se popularizuje zejména i v Polsku. I při své literární činnosti žil Isidor na vysokém stupni ctností, pěstoval dobročinnost, neúnavně pracoval v Boží službě, žil velmi příkladně a s hlubokou zbožností i zemřel.

Před smrtí vše rozdal a pak podle vizigotského obřadu vykonal veřejné pokání. Na velikonoční neděli 31. března se nechal donést do kostela sv. Vincence v doprovodu podřízených biskupů, za přítomnosti dalšího duchovenstva i lidu. Od jednoho z biskupů přijal kající roucho, od druhého si dal posypat hlavu popelem a veřejně vyznal své poklesky.

S hlubokou lítostí nad nimi poprosil přítomné o odpuštění a o modlitby. Po přijetí eucharistie se polibkem pokoje rozloučil s okolostojícími, nechal se přenést zpět do své cely a o čtyři dny později zemřel. Za svatého byl prý prohlášen asi v roce 1598 Klementem VIII. V roce 1722 jej papež Inocenc XIII. jmenoval učitelem církve.

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Isidora, aby svým učením vzdělával Tvou církev; vyslyš naše prosby a na jeho přímluvu jí pomáhej, ať stále roste v poznání Tvé pravdy. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen