SVATÍ MĚSÍCE

Z Á Ř Í 

SV. JILJÍ, 1. září

Sv. Jiljí

připomínka, opat

Patron: Korutan, Štýrska, Třeboně; myslivců, pastevců, žebráků; vzýván při manželské neplodnosti, při rakovině

Atributy: laň, šíp

Pocházel údajně ze zámožnější rodiny v Athénách v Řecku. Jiljí přesto od dětství vynikal svou štědrostí, která je připomínána příběhem o tom, jak cestou do školy svým svrchním oděvem obdaroval žebráka. Po smrti rodičů rozdal zděděný majetek a odplul do Gallie. Z této cesty je vzpomínána bouře, která poděsila i zkušené námořníky, ale Jiljího klid pramenil z důvěry v Boha.

Z přístavu v Marseille zamířil do Arles, kde přispěním biskupa Césaria po dva roky získával vzdělání v duchovní oblasti. Další jeho kroky vedly do lesnatého okolí řeky Garudu, kde se setkal s poustevníkem Vardemem, který byl nějakou dobu jeho učitelem. Za čas ale Jiljí odešel hledat větší samotu směrem na jih a usadil se v blízkosti pobřeží při ústí řeky Rhony. Za obydlí si zvolil jeskyni, u níž našel pramen. 

Legendární vyprávění o ochočené lani, jejímž mlékem se živil, z ní učinilo světcův výrazný atribut. Tato laň se stala i příčinou objevení Jiljího a jeho dalšího povolání.

Visigotský král Flavius Wamba se na lovu, při pronásledování laně, dostal k poustevníkově jeskyni, kde po zvířeti údajně některý z lovců vystřelil šíp, který však zasáhl Jiljího, u něhož laň hledala ochranu. Příhoda měla pokračování v přátelství krále s poustevníkem, které vedlo k založení kláštera, v němž Jiljí dal mnichům řeholní pravidla sv. Benedikta. Klášter se stal požehnáním pro široké okolí. Jiljí přijal kněžské svěcení a vedl bratry jako opat. Aby se na klášter vztahovala apoštolská ochrana, putoval do Říma.

Kolem jeho kláštera vzniklo město Saint-Gilles. S šířením úcty sv. Jiljí také souvisí jeho zařazení mezi tzv. 14 pomocníků. V naší zemi mezi významné chrámy zasvěcené sv. Jiljí patři kostel na Starém Městě v Praze, založený kolem r. 1210 a další v Třeboni, uváděný za farní již r. 1280 (u něj je od r.1367 klášter augustiniánů). Část světcových ostatků v r. 1356 obdržel Svatovítský chrám v Praze.

MODLITBA

Bože, Tys vedl svatého opata Jiljího, aby nám svým příkladem ukázal, jak žít podle evangelia; vyslyš naše prosby a dej, abychom uprostřed proměn tohoto světa toužili celým srdcem po tom, cos nám připravil v nebi. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. JUSTUS, 2. září

Sv. Justus

připomínka, biskup

Pocházel z Lyonu ve Francii. Asi roku 350 byl zde jmenován biskupem a v této hodnosti působil přes 30 let. Vynikal štědrostí a láskou k chudým. Byl obzvláště horlivý ve věci čistoty víry a získávání duší pro Krista. To mu však přinášelo i mnoho nepříjemností a utrpení.

Později se v hornoegyptské poušti připojil k mnišskému společenství. Dle některých to bylo v roce 382 a zemřel r. 390. To však není doloženo a je pouze jisté, že žil v roce 381, kdy se účastnil synody a teprve později se vydal do Egypta. Z toho vychází i údaj v martyrologiu. Jeho ostatky byly přeneseny z Egypta v V. století. Lyonská diecéze slavila toto přenesení 4. srpna.

MODLITBA

Bože, Tys naplnil svatého Justuse svou láskou, dal jsi mu víru, kterou předával druhým a když se druzí proti němu provinili, díval se jen na důsledek, který nepředvídal a šel za chybu konat pokání. Ty jsi ho pozvedl z egyptské pouště a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů. Na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. ŘEHOŘ VELIKÝ I., 3. září

Sv. Řehoř Veliký I.

papež a učitel církve

Patron: dolů; zpěváků, hudebníků, studentů sborového a chorálního zpěvu, zedníků

Atributy: holubice, chudí, kniha, Kristus (z jehož boku vychází proud krve do kalicha), liturgie, pero

Narodil se kolem roku 540 v Římě do významné patricijské rodiny, která měla velký majetek na Sicílii. Řehoř měl velké nadání, nevšední vlohy a po vysokoškolských studiích, které se týkaly i práva, se mu nabízela skvělá budoucnost. Výchova, i když byla křesťanská, ho směřovala k světské dráze. Pracoval v občanské správě a asi ve 30ti letech se stal „městským prétorem“ (tj.nejvyšší státní n. soudní úředník). 

Otcovský dům na Monte Coelia přeměnil v klášter sv. Ondřeje a dalších šest klášterů založil na svých rozsáhlých sicilských statcích. Mnoho zděděného majetku prodal a rozdal chudým. 

Předpokládá se, že se Řehoř stal benediktinským mnichem, i když jsou jen nepřímé doklady jako je údaj o osvojení si benediktinských zásad a spolupráce s benediktiny. Po dosti krátkém klášterním životě byl Řehoř povolán papežem za jeho pomocníka a bylo mu od něj uděleno jáhenské svěcení.

Papežem Pelágiem II. byl jako jeho vyslanec poslán do Cařihradu, kde ve službě setrval do r. 586. Navázal mnohá přátelství, seznámil se s rodinou císaře i s četnými biskupy a získával zkušenosti. Po návratu do Říma přebýval ve svém klášteře i jako papežův tajemník.

V Římě po strašné povodni nastal hlad a následně vypukl mor, podobný skvrnitému tyfu (luesinguinária). Mezi prvními oběťmi byl 7.2 590 papež Pelagius II. Všichni prý hned uvažovali o Řehořovi jako jeho nástupci.

Sv. Řehoř Veliký, papež a učitel církve

Dalším smírným aktem, který se po sv. Řehoři dochoval, jsou tzv. gregoriánské mše. Řehoř, když se dozvěděl, že u mnicha Justy z jeho kláštera bylo nalezeno při umírání několik dukátů, čímž se mnich závažně provinil proti slibu chudoby a zásadám v klášteře, dal za něj sloužit třicet mší sv. po 30 dní bezprostředně za sebou. Po poslední se duše Justy, který pro provinění nemohl být pohřben na posvátném místě, zjevila v nebeské září. Tím rodnému bratru Kapisu prý oznámil vysvobození z očistce. 

Řehořův nástup na papežský stolec se počítá od doručení souhlasu císaře a přijetí biskupského svěcení, k němuž došlo 3.9. 590. Po nástupu zavedl na papežském dvoře pořádek a kázeň. Bydlel v lateránském paláci a obklopil se jen osobami z řad duchovenstva. Mezi důvěrníky patřil opat z jeho kláštera a někteří mniši. Zakročil proti hrabivosti na papežském dvoře a zbavil lakomé laiky jejich míst. 

Podle slov Řehoře I., když se ujal Kristovy lodičky teklo do ní ze všech stran. Mezi prvním v chrámech nabádal k pokání a mimo ně se staral lidu o živobytí a pokojný život uprostřed hladu, bídy a pustošení ariánských Langobardů, kteří šířili bludy po Itálii. Denně posílal chudým, podle pečlivého rozpisu, vůz naložený potravinami z církevních statků. Do Lateránu k jeho stolu bylo denně zváno 12 velmi chudých lidí, se kterými se vítal a myl jim i ruce. 

V roce 593, když přitáhl k Římu langobardský král Agiluf, přerušil papež Řehoř I. homilii a šel se starat o obranu města. S bolestí hleděl jak nepřátelská armáda zajímá římské obyvatele. Z nich některé poslali na trh jako otroky, jiné mrzačili a s useknutýma rukama vraceli do města. Řehoř I. na to reagoval tím, že vyšel z města vstříc ke králi Agilulfovi. Jeho zjev a prosby přispěly k zastavení boje a k návratu vojsk do Pavie, ač zde hrálo roli i dojednání ročního poplatku 500 zlatých hřiven za příměří. 

Řehoř I. dál pracoval na poklidném soužití Italů, císařského dvora i Langobardů. S králem Agilulfem prodlužoval příměří a k roku 603 dosáhl uzavření mírové dohody. K dobrému výsledku napomohla i královna Teodelinda, katolička, která pocházela z knížecího rodu v Bavorsku a byla manželkou langobardských králů. 

Sjednotil a upevnil podstatnou část liturgie, která nebyla jednotná. Opravil antifonář, složil nové texty a nápěvy. Hudba a církevní zpěv mu ležely na srdci jako prostředek k Boží oslavě i jako prostředek, který má přitahovat, stmelovat a povznášet lid. 

Zdálo by se, že Řehoř Veliký byl podle své činnosti pevného zdraví, ale opak je pravdou. Většinu pontifikátu byl sužován chorobami, zejména onemocněním žaludku. Tělesná slabost ho od roku 599 nutila k převážnému setrvávání na lůžku a přesto pevnou rukou řídil církev do 65ti let, kdy 12.3. 604 skonal. Do poslední chvíle učil svou láskou a mnoho poučení ostatním diktoval svým písařům.

MODLITBA

Bože, Ty se dobrotivě staráš o svůj lid a vládneš mu mocí své lásky; na přímluvu svatého papeže Řehoře vyslyš naše prosby za ty, kterým jsi svěřil vedení své církve: naplň je duchem moudrosti, aby jejich služba přinášela tvému lidu užitek, a odměň jejich práci věčnou radostí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

SV. RŮŽENA Z VITERBA, 4. září

Sv. Růžena z Viterba

připomínka, řeholnice

Patronka: katolických dívek

Atributy: koš s chlebem, růže v ruce

Narodila se v chudé rodině ve Viterbu v Itálii r. 1233. Již od dětství ráda vyhledávala ústraní, zamilovala si modlitbu a rozjímání. Legendy vyprávějí, že jako malá již vzkřísila mrtvou tetu, od osmi let se začala ocitat ve stavu vytržení. 

Kolem 15ti let Růžena vážně onemocněla, při čemž setrvávala častěji v bezvědomí a při procitání vyprávěla, že ji Panna Maria ve snu vyzvala, aby vstoupila do třetího řádu sv. Františka a v rodném domě si upravila jednu malou místnost jako celu, v níž by nerušeně mohla konat modlitby a skutky kajícnosti.

Po uzdravení, v roce 1250, se stala terciářkou františkánského řádu a ze své domácí cely vycházela do města s křížkem v ruce a při každé příležitosti napomínala lidi k pokání. 

Jejím přáním byl vstup do kláštera klarisek. Ten jí však byl odepřen pro její chudobu, protože neměla řeholními pravidly požadovanou výbavu. Přesto se dvakrát znovu pokoušela o dovolení složit sliby klarisek. Také předpověděla, že když ji klarisky nepřijaly za života, přijmou ji mezi sebe po smrti. Krátce nato těžce onemocněla a ve věku 19ti let zemřela. Její předpověď se splnila. Její tělo, po šesti letech bylo zcela neporušené. Dodnes odpočívá ve skleněné schránce. 

SV. BERTIN, 5. září

Sv. Bertin

připomínka, opat

Atributy: loď

Narodil se r. 615 ve Francii. Vzdělání získal ve westminsterském benediktinském opatství v Luxeuil. Zde se rozhodl následovat sv. Kolumbána a stal se mnichem řídícím se jeho řeholí. V roce 638 se odtud vydal se dvěma řeholními bratry severním směrem na misie. Působili v bažinatém kraji Pas-de-Calais.

Vedle evangelizace pracovali na odvodnění a zúrodnění země. Nejprve zbudovali klášter Saint-Mommolin, asi po osmi letech zřídili klášter v Sithiu a za patrona byl zvolen sv. Petr. Bertin byl opatem a horlivým hlasatelem evangelia. S velkým úsilím civilizoval kraj. 

SV. MAGNUS, 6. září

Sv. Magnus, opat

věrozvěst a opat

Patron: bývá vzýván při očních chorobách a uštknutí

Atributy: anděl, benediktin, drak, hadi, chlapec, medvěd, slepec

Narodil se asi na konci VII. století a předpokládá se, že na území kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. Spolehlivé údaje o jeho narození a mládí nejsou. Tento světec působil v benediktinském klášteře sv. Havla (St. Gallen) a všeobecně se uvádí, že zde měl hodnost opata. Z nejistého důvodu odešel Magnus jako misionář do jihozápadního Bavorska.

Legendární podání uvádí, že Magnus se vydal na misijní cestu s holí sv. Havla, s níž zaháněl hady a medvědy a bojoval proti pohanství. Cesta trojice misionářů vedla přes Bergence do Švábska ke zpustlému městu Kempten ze starořímské doby. Zde duchovně zanedbanému lidu nějakou dobu hlásali evangelium a založili křesťanskou osadu.

Na jihu Bavorska se Magnus dostal ke křižovatce čtyř obchodních cest. Začal pak budováním kaple a malé osady, která se stala základem pozdějšího opatství a města Füssen. Po vysvěcení zde byl Magnus opatem a se svými mnichy pomáhal okolnímu obyvatelstvu i v získávání práce k obživě. Naučili je kácet lesy a obdělávat půdu.

Magnus objevil několik míst s ložiskem železné rudy a otevřel její dobývání. K tomuto faktu se pojí legendární vyprávění o jeho setkání s medvědem, s nímž se skamarádil pomocí koláče a který pomohl k dalšímu odhalení zdroje železné rudy. Proto je mezi atributy. K nim patří např. drak – jednak jako symbol pohanství, které Magnus přemáhal, zvláště z Füssen, a dále legendární vyprávění hovoří o papírovém draku, s jehož pomocí prý pomáhal zemědělcům vyhánět hraboše. 

MODLITBA

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého opata Magna, aby celým svým životem hlásal evangelium a těm, kdo neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme věrohodné svědectví svými skutky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.