POSTNÍ DOBA

Popeleční středa je výzvou k novému začátku…

V postní době jsme podněcováni k tomu, abychom vychovali svá srdce k touze a lásce k Bohu. Jak říká svatý Augustin: „Bůh – tato jediná slabika je vším, po čem toužíme.“ 

„Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ (srov. Gn 3,19), „Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) jsou slova, která uslyšíte na Popeleční středu, když vám kněz bude udílet popelec. Je to výzva, kterou vstoupíme do čtyřicetidenního postního období, jež je přípravou na oslavu největších křesťanských svátků Velikonoc. 

Přijetím popelce, tj. znamení kříže, které kněz uděluje popelem na čelo (ev. sypáním popela na hlavu) a jehož historie spadá až do konce 11. století, symbolicky vyjadřujeme svůj postoj kajícnosti. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. 

Ježíšova výzva k obrácení a pokání nás provází celou postní dobou, nemíří především na vnější skutky, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. 

Svatý otec František se 6. března setkal s kněžími římské diecéze. Měl k nim velmi osobní proslov, který stojí za přečtení. A v jeho rámci položil kněžím otázku: „Jak končíš den? S Pánem, nebo s televizí?“ Tato otázka není však jenom otázkou pro kněze. Je pro nás pro všechny.

A můžeme ji i pozměnit: „Jak začínáš den? S Pánem, nebo před televizí? V kolika – i křesťanských – domácnostech je zapnutí televize jednou z prvních ranních činností…

Proč je tato otázka (a všechny podobné) důležitá? Protože mluví o směřování našeho srdce. Mluví o našich prioritách. Mluví o tom, kde je Ježíš v našem žebříčku hodnot. Svatý otec neříká, že nemáme sledovat televizní pořady – ale že na prvním místě má být Bůh.

Co mám tedy dělat? V prvé řadě využít tento čas k přijetí Božího milosrdenství. Bůh je připraven a ochoten nám všechno odpustit a dát vše do pořádku. Chce od nás, z hloubky našeho srdce, slyšet pouze jedno slovo: „Lituji.“

V knize Tvář světa se popisuje sen jednoho člověka. Viděl v něm ďábla, jak mluví s Bohem, a vyčítá Mu, že lidem odpouští, přestože jej každý den a vždy znovu urážejí. Pak dodává: „Já jsem se proti Tobě postavil jenom jednou, a mně si neodpustil.“ Bůh mu odpovídá: „A přišel jsi někdy a řekl jsi: ´Lituji´?“

Pokud jsi už dosáhl Božího milosrdenství (díky „lituji“ a svátosti smíření), tak je zapotřebí změnit životní návyky – ráno zapni sebe, své srdce, a naslouchej Bohu. Přes den jednej a mluv jen to, co je před Bohem dobré.

A večer nevypínej – usínej v Boží náruči, se srdcem napojeným na nebe. Rozmělni toto obecné doporučení na drobné a snaž se být během dne s Bohem co nejčastěji (modlitba, adorace, Písmo svaté, eucharistie, společenství…). Vědomě. Je pravda, že to Bůh mění tvé srdce, ale i tvé úsilí je nenahraditelné.

Jedině Bůh nám může darovat pravé štěstí. Marné je ztrácet čas a hledat je jinde: v bohatstvích, rozkoších, moci, kariéře…. Boží království je realizací všech našich tužeb, protože je současně spásou člověka i slávou Boha. V tuto postní dobu jsme povoláni vyslyšet a přijmout Ježíšovu výzvu k obrácení a víře v evangelium. Jsme vybízeni vydat se na usilovnou pouť k Velikonocům, abychom stále více přijímali milost od Boha, který chce proměnit svět v království spravedlnosti, pokoje a bratrství.

Nejsvětější Maria ať nám pomůže žít tuto postní dobu ve věrnosti Božímu Slovu a v ustavičné modlitbě, jako to činil Ježíš na poušti. Není to nemožné! Jde o to prožívat každý den s přáním přijmout lásku, která přichází od Boha a chce proměnit náš život i celý svět.